Je být šťastná totéž co být oblíbená?

17. prosince 2013 v 22:42 | Madandcheeky |  Moje tvorba
Tolikrát o tom poslední dobou uvažuju. Tolikrát si mi moje nejlepší kámoška stěžovala, jak mám díky oblíbenosti všechno jednoduchý. Tolikrát jsem se cítila kvůli tomu hrozně.
Nesnáším pocit, když mi někdo závidí. Ještě k tomu věci, které by závidět vůbec nemusel. Být oblíbená? Co to vlastně znamená? Procházíš po chodbě ve škole a všichni si říkají. To je ona, její jméno znám, ikdyž neznám jí osobně. Existují takový ti lidé, které můžeme buď milovat anebo nenávidět. Nikdy nám ale nejsou lhostejní. A může to být kdokoliv, koho ani pořádně neznáme. Jak se asi cítí? Chce vůbec takový být?
Dřív jsem byla šedá myška a občas si tak připádám i teď. Ale je pravda, že mám pár zajemců a pár holek jsem přistihla, že na mě kouká vražedným pohledem. Někdy zas nevim, kam se zařadit. Někdy má pocit, že jsem na všechno sama. Nikoho nezajímám, nikdo se nestará. Jsem jenom malá nepodstatná část světa. Obrovského světa a lidstva. Lze mě snadno přehlédnout. Připadám sama sobě tak výrazná a přitom jsem tak nenápadná.
Jindy si zas říkám dejte mi pokoj. Všichni se se mnou chtějí bavit, poradit, pomoct. Občas, když mě osatatní potřebují, myslá přitom jenom na sebe. Dneska jsem měla špatnou náladu, protože trénink neprobíhal tak jak jsem si představovala a ještě jsem se nepohodla s trenérem a napsala mi kámoška ať jí pomůžu, že má depku. Řekla jsem jí, že já taky, což asi přehlídla a ptala jsem se co se děje. Ani jednou se mě nezeptala, co se mi stalo. Někdy mám pocit, že jsem jenom taková věc, kterou když nikdo nepotřebuje tak jí zahodí.
Další věc jsou sympatie. Nejsem sympatická. Aspoň tak nepůsobím v gymnastickém týmu. Nikdo mě tam nemusí. Každýho nováčka přijmou mezi sebe. Jenom mě ne. S kámoškou jsem tam přišla společně. Ona jezdí na TeamGymy a vystupuje při vánoční akademii s těmi lepšími. Já jezdim jenom na závody jednotlivců, na kterých jsem mimochodem byla víckrát než ona a měla lepší hodnocení, ale to jejich dreamteamu se nedostanu. Ona tam je, přestože má dost často zdravotní problémy... Vždycky jdu z gymnastiky a mám depku, ale láska k tomuhle sportu mě donutí se do tělocvičny znovu vrátit, vyhupnout se na bradla, vylézt na kladinu, dělat přemety a salta... Někdy je holt oblíbenost všechno. Chce se mi brečet, ale jsem stále tady.
Ve třídě mě fakt půlka lidí nenávidí, půlka miluje. Ti, co mě milují jsou ti nejlepší lidé, co znám a ti hejtři jsou mi u p*dele.
Co nejvíc nesnášim? Když moje oblíbenost ničí lidi, který mám ráda. A závist. Tohle mi závidějí? Jako vážně? Oni mi závidějí ty hejtry? Kdo je oblíbený, ten má hejtry. To k tomu prostě nějak patří.
V závěru: Když se ozvou kamarádi, je super být oblíbený. Když se ozvou hejtři, nejradši bych se zahrabala. Nebo zahrabala je. :))
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama