Tumblr. aneb datz better

18. února 2014 v 23:02 | Madandcheeky
Jo hele, novej život, všechno se mění. Přestala jsem tu bloudit v nekonečnym kruhu a šla na tumblr. Jo jsem hrozná zrádkyně vim vim http://madandcheeky.tumblr.com/
Mám teď přítele, přišla jsem na to že kámošky nebyly ty pravý. Jsem šťastná a tenhle blog to ze mě jenom vycucával. Všechno tohle, co jsem tu psala byla hnusná přetvářka. Do Johana jsem nebyla zamilovaná. Milovala jsem bejvalýho, měla jsem deprese a podřezávala si žíly. ano, to jsem já. Přes internet nevěř lidem :) kdyby něco → http://eleanor-blackburn.blog.cz/
Kthxbai, už se nevrátim.
 

Nechť jsou tyhle Vánoce vašimi nejkrásnějšími!

24. prosince 2013 v 16:29 | Madandcheeky
Všem mým imaginárním čtenářům přeju ty nekrásnější Vánoce, užité svátky a do nového roku hodně štěstí, zdraví, lásky a pohody. :))

2013 - ten nejdramatičtější rok mého života

24. prosince 2013 v 10:22 | Madandcheeky |  TT
2013? ten nejlepší a nejhorší rok mého života. Chcete slyšet kus mého života? Fajn, je to jako film nebo román.
Začal esemeskou pár minut po půlnoci. Stálo v ní: "Miluju tě, jk na novej rok, tak po celej rok." Pokračoval mojí první láskou. Ta esemeska byla právě od něj. Od mojí první lásky. Tehdy jsem byli tak hrozně moc bláznivě zamilovaní... Leden... Užili jsme si ho krásně, přestože byla zima, nás hřála láska. Únor. byla jsem nemocná a on si neudělal čas, aby mě navštívil a jenco jsem se uzdravila, odjel pryč lyžovat. Moje první deprese. Březen. Získala jsem si nové kámošky. Jsou to ty nejlepší až dosud. Láska mého kluka se vrátila, prožívali jsme další zamilované období. Doku neodjel na konci měsíce na lyžák. Neozval se mi, další deprese. Vrátil se úplně jiný. Duben. Byl jiný, neměl na mě čas ani na velikonoční pondělí. Na konci dubna jsme se zas nějak dali dohromady. V květnu to bylo všechno takový nestabilní. Bylo mi to tak trochu jedno. Na konci května mi přes cestu přiběhl jinej kluk. Nic jsem s nim neměla, jenom se mi o něm zdály sny. Můj přítel to asi poznal. Nevzpomínám si, co se mezi námi dělo v červnu. Nejspíš nic. Moc jsme se nevídali... Třeba jsme celej den byli zavřeni v jedné budově - ve škole - nemluvili jsme na ten den spolu ani jednou. Na konci června se to nějak zlepšilo. Na vysvědčení jsme měli s kámošema rozlučkovou párty. Nedorazil tam a rozloučil se po esemesce a odjel skoro na dva tejdny do Chorvatska. Párty dopadla tak, že jsem si našla jinýho kluka na blbnutí. Všechno před očima jeho nejlepších kámošů. Červenec. Dělali jsme jakoby nic. Přijel za mnou, prožili jsme nejromantičtější a zároveň nejfalešnější společný den. Mnohem víc jsem se vídala s jinýma klukama (hlavně s tamtim) osamotě víc než s ním. Chtěla jsem bejt free a nechtěla jsem se trápit něčím, co už stejně nemá cenu. Rozešla jsem se s ním. Myslel si, že mám tamtoho kluka z párty. Chtěla jsem se mu omluvit a vysvětlit to, ale šíleně jsme se pohádali. Srpen. Vykousla jsem se s tim klukem, co se mi o něm tenkrát zdálo. On a v tu chvíli můj už bývalý kluk - největší nepřátelé. Září. Pořád jsem to, ač v tajnosti, neboť si nepřál náš vztah zvejňovat, táhla s tamtim, ale snažila jsem se s bejvalym skamarádit. Chyběl mi jako kámoš. Povedlo se. Byli jsme tenkrát nej kámoši, ale netušil o mém novém vztahu. Říjen. Přestali jsme se bavit. Zničeho nic se na mě vykašlal. Tím, že jsem ho ztratila, jsem pochopila, že ho pořád miluju. Dala jsem kopačky tajnému příteli a běžela za ním. Na konci října to zas vypadalo nadějně. Listopad. Nečekaný spád. Přestal mě zdravit, neodpovídal na zprávy nic! Další deprese. Seznámila jsem se ale s novým klukem v tanečních. Bejvalej tam byl taky. Najednou začal vyvádět blbosti. Žárlil, ale přitom mě k sobě nepustil. Prosinec. Na věnečku jsem se víc bavila s tim novym klukem. Bejvalej vyváděl ještě víc. Válel se tam po stole, depkařil. Bylo mi ho líto, tak jsem šla za nim jestli si nezatancuje. Byl opilej. Řekl že na to sere a pohádali jsme se. Pak ještě vyváděl, že chce domu, když jsem s tim klukem tancovala ploužák. Od tý doby jsem s bejvaly nepromluvila ani slovo. Z tamtoho kluka se vyklubal děvkař. Držel za ruku snad každou... Jako mě... Teď před prázdninama jsem kvůli depkám zůstávala doma a ani nechodila do školy. Ale jsou Vánoce, tak s pravdou ven. Dala jsem si novoroční předsevzetí, že splatím dluhy a řeknu pravdu. Bejvalej je jako první na řadě. Musim mu říct, že ho přesto všechno pořád miluju...
 


Chybujeme, litujeme

22. prosince 2013 v 14:42 | Madandcheeky |  Moje tvorba
Proč je to takhle 'šikovně' zařízeno? Proč vždycky když udělám zásadní rozhodnutí, o kterém si v tu chvíli myslím, že ne nejlepší, je vždycky špatné. Špatné je v tom smyslu, že se buď měla daná situace vyřešit jinak, zvolit jiný postup nebo neřešit vůbec.
Za jak dlouho nám dojde, že jsme chybovali? Někdy to chvíli trvá, ale největší chyby nám docházejí hned po tom, co se jich dopustíme. Jednu velikou jsem udělala. Hrozně jí lituju. Občas si říkám, že jsem měla zvolit jiný postup a občas zas, že jsem to neměla řešit vůbec.
Zprvu možneme mít pocit, že nám chyba zruinovala život. Ano, a nic nebude jako dřív. Už nám zbývá se s tím jen smířit se s novým životem. Neboť chyba může změnit život. To vím ze dvé osobní zkušenosti. Co je potom dál? Strach. Obrovský strach z toho, že uděláme další. Takhle opatrná jsem v životě nikdy nebyla. Nedokázala jsem říkat ne, abych toho později nelitovala. Ale zároveň jsem se bála říct ano. Tohle se nezmění, dokud neuděláme nějakou opravdu správnou věc či rozhodnutí.
Ale co když se vše bude opakovat? Další a další chyby, další a další změny. Změny každodenního života, prostředí, postoje atd. Nejhorší jsou ztráty, které mohou spolu s našimi chybami a špatnými rozhodnutími přicházet. Ztratíme člověka, kterého jsme milovali. Nejhoší ztráta. Mě se to stalo, protože jsem ve vztahu vyváděla blbosti. Bylo mi jedno, jak se cítí a byla jsem strašně cynická. Pak jsem měla pocit, že náš vztah už nemá smysl, tak jsem ho ukončila. Litovala jsem, ale on mi řekl, že už to nemůžu vzít zpátky. Bál se, že se nezměním, že se po pár týdnech bude vše opakovat a znovu ho to bude bolet. Myslela jsem jenom na sebe, ne na ostatní a hlavně na něj.
Chybami se člověk učí. Teď nedbám na sebe, ale moc si všímám ostatních. Jsem schpná se obětovat, až mi za to rodina nadává. Jsem jaká jsem. On se se mnou nebaví, ale já se o něj strám, jako o nejlepšího kámoše. Zabraňuju lidem v tom, aby mu ubližovali. Prostě to nedovolím, protože už jsem mu ublížila dost já. Největší chyba mýho života. Modlím se za to, aby byl v pohodě.

Každá moje úvaha vždycky moc sklouzne do mých osobních zkušeností a nakonec tu vyprávím svůj příběh... Achjoo :))

Je být šťastná totéž co být oblíbená?

17. prosince 2013 v 22:42 | Madandcheeky |  Moje tvorba
Tolikrát o tom poslední dobou uvažuju. Tolikrát si mi moje nejlepší kámoška stěžovala, jak mám díky oblíbenosti všechno jednoduchý. Tolikrát jsem se cítila kvůli tomu hrozně.
Nesnáším pocit, když mi někdo závidí. Ještě k tomu věci, které by závidět vůbec nemusel. Být oblíbená? Co to vlastně znamená? Procházíš po chodbě ve škole a všichni si říkají. To je ona, její jméno znám, ikdyž neznám jí osobně. Existují takový ti lidé, které můžeme buď milovat anebo nenávidět. Nikdy nám ale nejsou lhostejní. A může to být kdokoliv, koho ani pořádně neznáme. Jak se asi cítí? Chce vůbec takový být?
Dřív jsem byla šedá myška a občas si tak připádám i teď. Ale je pravda, že mám pár zajemců a pár holek jsem přistihla, že na mě kouká vražedným pohledem. Někdy zas nevim, kam se zařadit. Někdy má pocit, že jsem na všechno sama. Nikoho nezajímám, nikdo se nestará. Jsem jenom malá nepodstatná část světa. Obrovského světa a lidstva. Lze mě snadno přehlédnout. Připadám sama sobě tak výrazná a přitom jsem tak nenápadná.
Jindy si zas říkám dejte mi pokoj. Všichni se se mnou chtějí bavit, poradit, pomoct. Občas, když mě osatatní potřebují, myslá přitom jenom na sebe. Dneska jsem měla špatnou náladu, protože trénink neprobíhal tak jak jsem si představovala a ještě jsem se nepohodla s trenérem a napsala mi kámoška ať jí pomůžu, že má depku. Řekla jsem jí, že já taky, což asi přehlídla a ptala jsem se co se děje. Ani jednou se mě nezeptala, co se mi stalo. Někdy mám pocit, že jsem jenom taková věc, kterou když nikdo nepotřebuje tak jí zahodí.
Další věc jsou sympatie. Nejsem sympatická. Aspoň tak nepůsobím v gymnastickém týmu. Nikdo mě tam nemusí. Každýho nováčka přijmou mezi sebe. Jenom mě ne. S kámoškou jsem tam přišla společně. Ona jezdí na TeamGymy a vystupuje při vánoční akademii s těmi lepšími. Já jezdim jenom na závody jednotlivců, na kterých jsem mimochodem byla víckrát než ona a měla lepší hodnocení, ale to jejich dreamteamu se nedostanu. Ona tam je, přestože má dost často zdravotní problémy... Vždycky jdu z gymnastiky a mám depku, ale láska k tomuhle sportu mě donutí se do tělocvičny znovu vrátit, vyhupnout se na bradla, vylézt na kladinu, dělat přemety a salta... Někdy je holt oblíbenost všechno. Chce se mi brečet, ale jsem stále tady.
Ve třídě mě fakt půlka lidí nenávidí, půlka miluje. Ti, co mě milují jsou ti nejlepší lidé, co znám a ti hejtři jsou mi u p*dele.
Co nejvíc nesnášim? Když moje oblíbenost ničí lidi, který mám ráda. A závist. Tohle mi závidějí? Jako vážně? Oni mi závidějí ty hejtry? Kdo je oblíbený, ten má hejtry. To k tomu prostě nějak patří.
V závěru: Když se ozvou kamarádi, je super být oblíbený. Když se ozvou hejtři, nejradši bych se zahrabala. Nebo zahrabala je. :))

#PLL Dokoukáno! čeká se na leden

13. prosince 2013 v 21:13 | Madandcheeky |  Pretty Little Liars
Takže dokoukaný 4x13 :) koukám na PLL už dlouho, ale nechtěla jsem přidávat články ještě než to dokoukám fakt všechno. Jelikož jsem teď nemocná, tak jsem to konečně dorazila.
Zakže Ezra je -A. Blbý co? :D Já mám Ezru hrozně ráda a podle mě neni -A, jenom to tak vypadá. Podle mě to bude podobný případ jako s Tobym.
Scéna úplně nejvíc:
Jo a vzpoměli jste si, co Alison Hanně řekla v nemocnici??
Teď už zbývá jenom zkouknout promo a...
...a čekat na 7. ledna.

Boys sux

13. prosince 2013 v 20:57 | Madandcheeky |  Móda
Nejlepší svetr, co jsem kdy viděla, aneb zase nákupy v Praze! :'3
Ano je to pravda. Můj první kluk (nepočítám ty ze základky): Vojta. To je ten, co mi teď dělal problémy v tanečních. Nebyla jsem spokojená, kašlal na mě, nevěnoval mi pozornost, neměl na mě čas, tak jsem se na něj vykašlala. Teď už půl roku trucuje a dělá ublíženýho a samý problémy. Ikdyž to vypadalo, že zas budem kámoši a chvíli i že se dáme znova dohromady. ale co no... Zatímco on trucoval (ještě teď trucuje), nabrkla jsem si dalšího. Nikdo o našem vztahu nevěděl a scházeli jsme se tajně. O čtyři roky starší Ondra. Taky jsem se na něj vykašlala, protože to byl přesnej opak Vojty - chtěl toho zas moc. A teď je tu Johánek... (zatím nelze říct nic jinýho než ty tři tečky) Jdu do něj s tím, že to dopadne stejně jako v předchozím případě. Because boys sux!

Zima přichází

13. prosince 2013 v 20:34 | Madandcheeky |  Photos
Jsem takhle na začátku prosince vyšla ráno z baráku a všude bílo. Jenom jinovatka :) jsem si to nafotila, protože to vydrželo až do odpoledne. A led byl taky! Nemám ale foto z prvního sněhu, ale vim, že jsem šla z věnečku v noci a bylo nasněžíno. Klouzalo to no :D

Po tanečních

13. prosince 2013 v 13:48 | Madandcheeky |  Photos
Obnovuji blog! Já vím jsem hrozná, ale mám takový pauzy a pak zas období, kdy se mi chce psát. Teď! Jsem nemocná, ale už je mi líp a tak jsem z nudy zadělala těsto na perníčky. Trošku pozdě možná, ale babička prostě odmítla perníčky dělat, že chce udělat jiný cukroví a na to jí nesmim šáhnout, tak jsem ty perníčky udělala sama :P Jenom jsem nenašla doma anýz...
Jinak, co novýho.. Máme po tanečních! Znamená to dvě věci: Už nebudu trávit tolik času s klukama, co se mi líběj (obzvlášť s jedním, co se mi fakt líbil) a druhá věc: končí válka s bejvalym! Už se budem vídat maximálně tak ve škole na chodbách. Jelikož jsem neměla kluka, co by se mnou šel na věneček.. teda měla jsem jeho ale okolnosti to moc nepovolovali.. ale stejně jsem to na něj zkusila! Šla jsem se bejvalýho zeptat, jestli by se mnou nešel. Řekl mi možná. Pak se na mě na poslední chvíli vykašlal a já nevěděla, co mám dělat a musela jsem narychlo někoho schánět. Sehnala! Naštěstí... Celej večer na věnečku jsem protancovala s Johánkem (tim klukem, co se mi nejvíc líbí). Bejvalej nás viděl a strašně se tam vožral. Válel se tam po stole a nechtěl s nikým mluvit. Bylo mi ho líto, tak jsem ho šla pozdravit a jestli si ze mnou nezatancuje. Řekl, že mi na to sere, že je na to moc vožralej a už takhle se mu motá palice... Tak si mě Johánek zas odvedl. Když nás spolu viděl, řekl, že už tady nebude a odjel. Po cestě ho prej někde chytli fízlové nebo co...
No, mám tu fotky:
Moje nejoblíbenější šaty. Nejsou půjčený, jsou moje <3 :'3 Když mě v nich bejvalej poprvý viděl, mohli mu vypadnout oči. Ten pocit :D Jsem ho vysmála :P
Tady je klobouková. Šaty půjčený, kloubouček vlastní tvorba. A vyhrála jsem!!! :D Btw. fotky ↑ - ten náhrdeník :D
Poslední prodloužená: maškarní. Nevyhrála jsem :( ale maska dokonalá → kankánová tanečnice
A nakonec věneček :3
Všechno to krásně skončilo :)) ještě by se hodila věta: žili spolu šťastně až do smrti, ale byl to jenom flirt na jednu noc. pohásková noc :)* :'3

New love, new life

24. listopadu 2013 v 21:16 | Madandcheeky |  Moje tvorba
Bloudíš v nekonečném kruhu. Stále myslíš jen na něj. Víš, kde je pravda a někdy si ji přiznáš a dokážeš vyslovit, že ho stále miluješ. Jindy zase bojuješ proti téhle pravdě, ikdyž na 100% víš jak to je. Víš, že to tak nemá být, protože co bylo, bylo. Nic se nevrátí zpět.
On ubližoval mě. Já ublížila jemu tak, že jsem chvíli měla pocit jako když jsem mu tím všechno oplatila, ale ono ho to asi vážně bolelo. Chce to taky vrátíš, ale vítězí jeho tvrdohlavost a ješitnost a říká mě i sám sobě jednoznačné 'NE!' Já jsem ale chtěla pro něj trpět. Ať mi klidně znovu ubližuje, jenom ať jsem s ním. Klidně ať se hádáme, protože to stojí za to usmiřování. Klidně ať trpíme bez sebe, jenom abychom pak mohli být spolu.
Táákhle jsme možná oba bloudili dokola v nekonečnym kruhu. Chtěli jsme všechno vrátit, ale zároveň jsme si chtěli udržovat svou hrdost. Přece neklesnu tak hluboko, abych za ním dolejzala. A nadruhou stranu ho potřebuju a chybí.
Stačil mi jediný pohled do jiných očí a všechno se změnilo. Je to jako, když jsem měla jeho obraz před očima a ten zastínil ostatní. Teď přišel jiný jasnější obraz a zastínil jeho. Protože já se znovu zamilovala. A vypadá to stejně jako minule. Jenom musím jít na všechno jinak. Všechno chce čas. Důležitý je, že jsem zapomněla na bejvalýho. Už mě ani nenapadne pro něj uronit jedinou slzu, nebo mu věnovat nějakou chvíli svýho života ani vzpomínáním.
Stále myslim na ten svůj nový obraz. Na naše vzpomínky. Jak jsme sobě hleděli do očí. Jak mi chtěl něco strašně důležitýho říct. A já kurňa nevim co to bylo!! Ééééj!

Kam dál